Mimina

Vážení, je to fičák. Prckovi už je 10 týdnů, méně spí a více baští. Mám pocit, že se zvětšuje s každým jídlem. Venku začalo jaro, tedy spíše léto, a mně přijde, že všechno letí mnohem rychleji.

Venku

Procházka s kočárkem v krásném slunečném dni je úžasná věc, na kterou jsem se strašně těšila. Chůze je zdravá, prý pomáhá dostat se do formy po porodu, takže jsem si naplánovala opravdu dlouhé procházky. Aspoň dvě denně po 6 kilometrech. HAHA. Naplánovala. To jsem ovšem netušila, co znamená vypravit se na procházku.

Příprava bezbranného prcka a chaotické maminky někdy připomíná evakuaci z hořícího domu. Připravím si oblečení pro prcka, zatím co spí, obleču sebe, nachystám tašku se všemi nezbytnými zbytečnostmi, hlavně nezapomenout dudlík!, pak během čekání, než se vzbudí, mám možná čas na snídani a nezbytnou ranní hygienu.

Zanormální situace Marka po probuzení přebalím, případně převleču, pak nakrmím a hotovo. V případě přípravy na procházku však vše absolvujeme 2 x - po jídle znovu přebalím, znovu převléknu, neboť se stane nějaká „nehoda“.

Z domu se vyplazím celá uřícená s pofňukávajícím mrňouskem v ruce kolem 11. hodiny. Už by chudák spinkal, fňuká, proč to mamce tak dlouho trvá, tak honem do garáže, vytáhnout jednou rukou kočárek a uháníme do lesa.

A sakra, za první zatáčkou se objeví katastrofální trhlina v jinak dokonalém úprku z domu – dudlík zůstal v kuchyni. Uááááááuáááá ! Stát! Bez dudlíku ani krok! Vrátit, otevřít branku, vyhnout se psovi, odemknout dům, vyběhnout schody, popadnout dudlík, seběhnout schody, zamknout, odehnat hrajícího si psa, zavřít branku, a to vše za hlasitého povzbuzování fanouška ležícího v kočárku.

Bohužel vytoužený odpočinek na lavičce v lese se trestá vrčením a nespokojeným bučením téhož fanouška -jedééém.. Ale nakonec je tu krásně, stálo to za to, oba si to užíváme.

Návrat domů probíhá v podobném duchu, jen s menším nadšením než jeho opouštění. Dům jsem totiž opustila patrně těsně před vybuchnutím nálože umístěné někde poblíž kuchyně a ložnice.

Ten nepořádek budu s nutnými přestávkami likvidovat až do večera - dětské oblečení, nedojedená snídaně, neumyté lahvičky a tak vůbec, nebudu kazit den i vám.. Druhou procházku tedy absolvujeme až v podvečer, když se vrátí tatínek, a rázem je chystání o dvě ruce rychlejší.

Doma

Minule jsem naznačila, že řeč bude o trénování zvedání hlavičky na bříšku a používání hraček. Tak první úkol plníme na 150 %, hlavu Marek krásně drží, otáčí se za zvuky, roztomile u toho žvatlá a heká, to vše už od 6. týdne. Tento týden se k tomu přidalo už méně roztomilé slintání. Z malinkaté pusinky dokáže vyprodukovat tak neuvěřitelně velké bubliny, až mám obavy, zda dostatečně oplachuju lahvičky od jaru.

S hračkami jsme nijak významně nepokročili, hraje si více maminka než prcek. Dostali jsme od kamarádky superaktivní hračku Lamaze, světlušku Freddie.

Má mít asi 9 funkcí pro správný rozvoj miminka, přiznám se, že jsem jich sama objevila zatím sedm, ten doporučený věk 0-2 roky má asi něco do sebe. Marečka zatím moc nezaujala.

Když s ní dělám nálety, tak se usměje, mám ale podezření, že ten úsměv je spíše shovívavý s podtextem: „Mami, co blbneš…?” Marek je zatím nejvíc fascinován červeným ježkem, který nemá žádnou zvláštní funkci a jen si tak visí na hrazdě u lehátka. Tak nevím, snad je na hračky ještě brzy.

Pokroky

Je úžasné sledovat, co všechno už takhle malý človíček dokáže, a přesto je to teprve zlomek všech lidských dovedností. Pšíká jako dospělý člověk, o dalších zvucích po jídle ani nemluvím, začíná odpovídat zvuky na podněty, na známé tváře. Často nás obdaří úsměvem, vzácně i opravdovým smíchem, když ho škádlíme. Pohyby rukama začínají nabírat konkrétní směr a hlavně cíl, snaží se dotýkat věcí a lidí.

Umí se taky hlasitě ozvat, začíná si uvědomovat, že pláč je jako kouzelný zvoneček - vždycky někoho přivolá, aby plnil přání. Bohužel nám zatím nedokáže své přání přesně sdělit, ale to už je jen otázka času. Zatím je skromný, stačí mu jen suchá plínka, jídlo včas u pusinky, někdy zapadlý dudlík, čím dál častěji však náruč milujícího rodiče. Snad mu ta skromnost ještě pár měsíců vydrží.