Mimina

A jedeme na ostro. Šestinedělí je za námi, doba hájení skončila. Teď mne čekají samé krásné chvíle s rostoucím miminkem, které bude každý den dělat neuvěřitelné pokroky, do roka bude běhat, krásně mluvit a možná i sedět na nočníku! Takhle nějak to píšou v knížkách a vysílají v televizi. Teď však zpátky na zem, pěkně do reality…

Realita

A jaká je vlastně realita? Zatím nevím, ale rozhodně ne tak bezstarostná a idylická, jak se zdá. Těhotenstvím ten strach teprve začal a jen tak neskončí. Pokusím se vám na tomto webu zprostředkovat, pěkně týden po týdnu, vše, co se děje na mateřské, ať z toho taky něco máte.

A kdo vlastně? No přeci já, zástupkyně silného ročníku 79, zaměstnankyně MALL.cz, toho času na mateřské dovolené se sedmitýdenním prckem.

Posledních 6 týdnů

6 týdnů před plánovaným porodem jsem nastoupila na mateřskou „dovolenou“. Dovolená to sice byla, ale zatím bez mimča. Těšila jsem se, jak si to pěkně užiju, naposledy, než mi začnou starosti s miminkem. Bohužel skutečnost byla jiná.

S tak obrovským břichem, nateklýma nohama a pracujícíma kamarádkama jsem se pěkně nudila. Sotva jsem se dovalila jednou týdně do kurzu pro těhotné, vysněné procházky po městě a po obchodech zůstaly v říši snů, i nastoupit do auta a někam se dovézt, už byl pro mě výkon hodný minimálně stříbrné medaile.

Příroda to opravdu umí zařídit, 8 měsíců obávaný porod se pro mě najednou stal tím jediným přáním, o které bych požádala zlatou rybku. Samozřejmě, že v okamžiku, kdy TO začalo, bych své přání vzala okamžitě zpět nebo bych k němu přidala ještě jedno – koňskou dávku utišujících prostředků.

Porod

Porod byl… no prostě porod. Na konci na nás zakřičel človíček 51 centimetrů dlouhý a 3 450 gramů těžký. A byl náš! Dostal jméno Marek.

Prvních 6 týdnů

Pak už to byl fofr, seznamování se s prckem, boj s kojením, jedna návštěva za druhou, prostě těch 6 dní v porodnici bylo najednou pryč. Domů jsem se samozřejmě těšila, ale zároveň tu byly obrovské obavy. Nemáme tam bohužel takový ten kouzelný telefonek u postele, kde se do minuty ozval milý hlas sestry připravené poradit, přiběhnout, utěšit nebo tam jen tak pro jistotu být…

První týden doma jsme strávili ve třech – hrdý tatínek, vyděšená maminka a stále spící prcek. S kojením jsme stále bojovali, mrňous díky novorozenecké žloutence stále spal a vypadalo to, že o jídlo nemá zájem.

Po návštěvě u dětské lékařky jsme zjistili, že stále hubne. Dostali jsme radu odsávat, ať víme, kolik vypije. A ukázalo se, že není skoro co odsávat. Zkrátím to. Po 6 týdnech kombinované stravy jsme skončili na Nutrilonu, Mareček už krásně tloustne, objevují se dokonce i první faldíky.

A co bude dál?

To jsem sama zvědavá. Během těch prvních 6 týdnů jsem si už zvykla na to, že čas mám rozporcovaný krmením, přebalováním a chováním prťouska, který ovšem báječně spolupracuje. Po každém jídle vzorně usíná, přes den se budí po 3 - 4 hodinách, v noci si dá klidně i 6 hodin nerušeného spánku, takže navzdory mým obavám to zvládáme docela skvěle.

Nicméně už se začíná rozkoukávat po světě. V nejbližších dnech asi začne intenzivní trénink na bříšku a také přijdou na řadu nějaké hračky.

O tom ale zase příště…